řečníci

Robert Palmer

Robert Palmer je ředitelem pro kulturu a kulturní a národní dědictví v Radě Evropy, se sídlem ve francouzském Štrasburku. Rada Evropy má v současnosti 47 členských států a Ředitelství pro kulturu a národní dědictví řídí více než 50 nejrůznějších programů, včetně monitorování strategií v kultuře a v národním dědictví, kapacitních projektů a vzdělávacích seminářů, spolu s aktivitami, které se vztahují ke kulturní rozmanitosti, mezikulturnímu dialogu i velkým výstavám. Robert Palmer pracuje v oblasti kultury více než 20 let a před svým zapojením do činnosti Rady Evropy v r. 2006 byl poradcem pro kulturní rozvoj a obnovu, kulturní turistiku, festivaly a umělecké strategie několika měst a regionů. Podílel se na akci Evropská hlavní města kultury a byl ředitelem dvou z nich - v Glasgowě (1990) a v Bruselu (2000). Palmer je členem vedení nejrůznějších uměleckých institucí a mezinárodních festivalů, předsedou Evropských uměleckých porot a pravidelně je zván, aby promluvil na mezinárodních kulturních konferencích a dílnách. Jeho činnost byla ohodnocena několika oceněními.

Jedním z charakteristických znaků tvůrčího města je jeho tolerance vůči cizincům a tento fakt nyní dobře osvětlil výzkum na téma rozvoje města. Jde o více, než abychom jednoduše lákali světové talenty, podněcovali mezinárodní sortiment výběru jídel a podporovali několik exotických festivalů. Pojem mezikulturní výměny se musí stát součástí městských politických rozhodování, strategie a praxe na všech úrovních. Jaký je důkaz pro tuto nutnost? Částečně jej nalezneme ve studii o velkých městech v minulosti, která rozvíjela podněcující prostředí pro inovace. Leží i ve zkušenosti měst dneška, kde nalézáme sofistikovanější pochopení hodnoty rozmanitosti. Rada Evropy a Evropská komise vyvinuly znalostní síť 

o myšlence ?interkulturního města?. Dvanáct evropských měst se zúčastňuje pilotního projektu, jehož cílem je shromažďovat údaje, podporovat výměnu myšlenek a experimentovat s novými přístupy k řízení města, etice médií a zpravodajství, veřejné účasti, vzdělávání, kulturním aktivitám a k vytváření veřejného prostoru, v němž se mezikulturní novátorství stává tahounem městské prosperity a kreativity. Vyžaduje to vůli k rozvoji náležitých podmínek pro kapitalizaci významného úsilí o rozmanitost, kterou nyní některá města označují jako problém. Praxe mezietnických, mezináboženských, mezigeneračních a mezidisciplinárních přístupů a strategií pod-něcuje tvořivost. Abychom toho dosáhli, musíme vyvolat podstatné změny v mysli mnoha politických a společenských vůdců Evropy.

Link:

www.coe.int/interculturalcities