řečníci

John Holden

John Holden je členem prestižního britského think tanku Demos, kde v letech 2000-2008 zastával funkci vedoucího pro oblast kultury. Dále působí jako hostující profesor na City University v Londýně. Má magisterské diplomy z práva (z Oxfordu) a z historie designu (ze Southamptonu). Aktivně se podílel na mnoha významných kulturních a kulturně-manažerských projektech, při nichž se věnoval otázkám vedení a řízení lidských zdrojů, rozvoje a vzdělávání pracovníků a dalším. Pracoval pro mnoho vládních institucí, nadací, trustů, agentur a dalších významných organizací ve sféře kultury, včetně Královské shakespearovské společnosti, Britského muzea, Sage, Gateshead, Victoria and Albert Museum a galerie Tate. Je členem strategického vedení prestižního programu Clore Leadership, členem poradního orgánu Rada pro výzkum v umění a dalších humanitních oborech, členem Královské společnosti umění a šest let působil jako předseda správní rady koncertní síně Anvil. John pronesl nespočet významných referátů na konferencích ve Spojeném království, Evropě, Austrálii a Kanadě. John Holden vydal v mnoha zemích světa četné publikace o kulturní politice, jako například: Democratic Culture, Capturing Cultural Value, Cultural Value and the Crisis of Legitimacy, Culture Online, Creative Reading, Cultural Learning, Hitting the Right Note a Cultural Diplomacy. Všechny tyto publikace je možné stáhnout z webové stránky Demos.

John Holden se ve svém příspěvku bude věnovat vztahům a vazbám mezi kreativními průmysly a uměním dotovaným z veřejných rozpočtů. Podle Holdena je třeba redifinovat pojmy kultura a umění. Tradiční model vnímání umění a kultury je postaven na protikladech (binárních vztazích) tzv. vysokého a populárního, uměleckého a komerčního, výsostného a masového. To však podle Holdena neodpovídá současné skutečnosti, neboť tradiční binární vztahy se čím dál více stírají a v umění a kultuře koexistují tři velmi provázané a navzájem se doplňující sféry. Jsou jimi umění podporované z veřejných rozpočtů, komerční kultura a tzv. sociální produkce (umění produkované neprofesionály jako hobby v jejich volném čase). Díky levným hudebním nástrojům, digitálním kamerám a fotoaparátům, nejrůznějším počítačovým aplikacím a především internetu zažila během posledních 30 let sociální produkce neuvěřitelný a až překotný rozvoj. Rozvoj sociální produkce ruku v ruce s rozvojem obou dalších sfér oblasti kultury a umění přinesl nové otázky a nové příležitosti pro tvůrce kulturních politik. Je třeba začít kulturu a umění vnímat v daleko širším kontextu, než jak tomu bylo u tradičního modelu postaveného na čistě binárních vztazích.

Link:

www.demos.uk
www.city.ac.uk/cpm